druhá fáze mého života

Tím nekončí. Jen jsem byl půl roku sám. Byl jsem prázdný, neschopný žádného vztahu. Asi to tak mělo být. A nemohl jsem dceři ukazovat každou chvíli novou kamarádku. No jo, ale co teď. Sem tam jsem zašel do baru, poznávat lidi. Brouzdal po seznamkách na internetu. Nebylo to to správné, ale potřeboval jsem vypnout a hlavně už jsem nechtěl žádné ženě ublížit. A tak přišlo období postelových hrátek, bez citů a bez lásky. Pár žen jsem měl to přiznávám, některé chtěly normální vztah, lásku, být pár. Možná jsem tím ubližoval, ale já to tak necítil. Prostě to tak bylo. Takový jsem v tom období byl. Nebylo to ode mě fér, dnes to vím. Ale potřeboval jsem milování, pohlazení, objetí a v téhle mé sobecké jednostrannosti mi to stačilo. Bylo to takové bláznivé období. Neříkám že se mi to nelíbilo, zapomněl jsem na všední starosti. Když tohle bláznivé období skončilo a uběhl rok, chtěl jsem normální vztah se vším co k tomu patří. Láska, city prostě vše. No jo, ale jako by to ty ženy věděly. Že jsem hledal vztah, že jsem zoufalec. Přijde mi, že když jsem zamilovaný, tak jsou ostatní ženy jiné. Flirtují a koketují. Jako kdyby věděly, že někoho mám a chtěli soupeřit. A nebo ze mě srší pohoda a štěstí. Asi bych neměl problém mít v období zamilovanosti víc žen, ale to není můj styl, to bych nebyl já. Zamiluju se a nevidím a neslyším. No a pak jsem sám a je problém, jako by to ženy cítily, to je zoufalec. Možná je to na mě vidět, nevím. Možná nezářím štěstím a taky se asi tvářím jako vůl. Možná. A tak nastalo hledání, nejsem člověk co osloví ženu třeba na ulici, vždy jsem se bál toho zklamání, nebo odmítnutí. Netroufl jsem si pozvat ženu třeba na kávu, a hned měl příběh, asi je zadaná a vlepí mi facku. A je pravda, že jsem byl v tu dobu bez jiskry. Neměl jsem náladu vůbec na nic jen jsem zoufale chtěl někoho najít na vztah. Není to lehké. No a hlavně jsem se vrátil do toho stereotypu, do práce z práce nakoupit a jít domu. Obstarat dcerku a postarat se o domácnost a zase to samé dokola. Néé nebojte i v tom období byla dcerka na prvním místě. Možná v tom bylo i to, že jsem nechtěl neustále začínat od začátku. Asi jsem chtěl vše přeskočit a být rovnou pár. No jo a ochudit se o to krásné co je na začátku každého vztahu. Dostaneš růžové brýle a nic jiného nevidíš.Jenomže, nic nepřicházelo, jak taky mohlo byl jsem venku jen na nákupu a oslovit ženu jak nakupuje, né na to nemám. A asi mít nikdy nebudu. A na seznamkách pořád ty samé ženy.